obec
NENKOVICE

Zaniklé větrné mlýny Nenkovic

1. Větrný mlýn beraní

Na pozemku zvaném Na klínkách katastrálního území Nenkovic, tam kde se stýkají katastry obcí Nenkovic, Stavěšic a Želetic, byl v r. 1864 postaven větrný mlýn, nebo jak se říkalo větřák. Postavil jej Alois Holásek, který bydlil v Nenkovicích v domu č.173. A. Holásek pocházel z Kožušic a pak kratší dobu bydlil v Lovčicích se svým bratrem, který si tam zřídil kovářství.Větrný mlýn Nenkovice

V r. 1883 změnil nenkovický větřák majitele. Koupil jej Vincenc Čevela z Kunovic, který byl dozorcem při údržbě železniční trati, ale to pravděpodobně nevyhovovalo podnikavému a přemýšlivému potomku hrnčířské rodiny z Tupes u Velehradu.

Brzy po koupi se nový majitel s manželkou a dětmi Olgou, Norbertem, Giselou a Barbarou přestěhoval do Nenkovic do domu č.160. Větřák stál na obecním pozemku ve výměře asi 1 měřice, vedle byl ještě jeden klínový pozemek asi stejné velikosti a na něm několik starých hlav vinohradu. Protože větřák byl od domu dosti vzdálen, rozhodl se nový majitel přikoupit tento sousední pozemek. Na něm pak v r. 1884 postavil asi 30m od větřáku obytný domek rozměrů 13 x 6 m. Zahradu u domku oplotil.

V tu dobu se zaváděli metrické míry a váhy s jednotkou kilogram. Nový mlynář koupil přenosnou váhu na 100 kg ,- decimálku, a tak ve mlýně ukončilo měření obilí na měrky.

V r. 1889 se mu narodil syn Zikmund, poslední dítě, dědic domku i mlýna.

Vincenc Čevela byl mlynářem dobrým, poctivým, pracovitým a přičinlivým, na svou dobu byl velmi podnikavým dobrým hospodářem, byl společenský. Kde jaký pěkný obrázek z novin a časopisů rád vystřihoval a nalepil na stěny mlýnice a šalandy pro poučení a pobavení svých zákazníků. Tak do dnes vzpomínají na mlynáře stařečka Čevelu staří pamětníci z Nenkovic, Štavěšic i Želetic.

Stařeček Čevela se snažil mlýn v mezích možnosti udržovat v nejlepším stavu, aby byl stále provozu schopný a zlepšoval co se dalo. A tak dřevenou hlavici čtyř mohutných lopat, která byla doposud dřevěná, vyměnil za litinovou. Sám si zhotovil model, podle kterého si dal hlavici odlít. I velká ozubená kola dřevěná, kterým si říkali „paleční“ , vyměnil za železná. Rameno k otáčení větřáku, opatřil pojízdným kolečkem. Různé drobné součástí na „vsejvači“ doposud dřevěné vyměňoval za trvanlivější železné.

Větrný mlýn Nenkovice

Součástí mlýnu byla šalanda. V ní se odbýval společenský život a obchodní záležitosti. Byla to malá místnost rozměrů asi 2 x 1,80 m. Do ní se vcházelo po schodech. Byla spojena dveřmi s mlýnicí. V šalandě byl malý stolík se židlí a u stěny lavička, v koutě malá kamínka, ve kterých se topilo ve chladných dnech. Když mlýnici profukovalo, rád se mlynář u kamínek ohřál. Zde se rádi schovávali staří hospodáři, když přiváželi na šrot nebo na „mouku“ na kus řeči a na „co nového“. Mnohdy, když se trochu rozpovídali, ani se nenadáli a bylo k půlnoci a nikomu se nechtělo do větrné noci, ačkoliv mouka nebo šrot byl již připraven v pytlích.

Zdrojem energie byl vítr - mlelo tedy jen když foukalo. Větry však nevanuly vždy stejným směrem a stejnou silou. Nejsilnější bával severák, ten také nejlépe sloužil, - foukával nejdéle, někdy i čtrnáct dní, býval také stejnosměrný, nebo jak se říkalo „rovný“ po mlynářsky. Foukal-li vítr zvlášť silný, bylo nutné výplň větrných lopat menšit tím, že se vyndaly výplňové destičky „okenice“, - tež se jim říkalo „dračky“. Podle síly větru se nechávala polovička i méně. Při slabém větru se okenice do lopat přidávaly, případně se celé lopaty vyplnily.

Dobrý vítr býval také severovýchodní a jihovýchodní. Jižní vítr býval nestálý a nerovný. Podle našich posledních více jak desetiletých zkušeností foukává v březnu několikadenní vítr jihovýchodní, trvalý a silný, - ten však byl asi s mlynářského hlediska málo užitečný, protože hlavní doba mletí byla na podzim.

Když byl vítr dobrý mlelo se i v noci. Když se mlelo na mouku, to šlo pomaleji, poněvadž se mletí musilo dávat na kameny dvakrát. Větřák zpracoval za 24 hodin 5 – 6 q obilí na mouku. Když se jen šrotovalo pro dobytek, byl výkon 15 q – 24 q za 24 hodin.

Mlecí kameny se dosti rychle opotřebovaly, a proto je bylo třeba 4 x do roka ostřit, - okřesat. Křesat se museli oba kameny – jak spodní tak vrchní „běhoun“. Kámen se křesal zvláštním kladívkem, kterému se říkalo „oškrt“. Bylo podobné zednickému, ale mělo ostří na obou stranách. Pro ostření musil být běhoun vyzvednut. Běhoun měl průměr 112 cm a výšku měl 80 cm. Dostal-li se s obilím mezi kameny nějaký železný předmět, musilo se křesat ihned.

Větrný mlýn Nenkovice, 1925

Během několika let přikoupil mlynář něco pozemků, zařídil si i malé zemědělské hospodářství. Ve svahovitém dvorku postavil v břehu na způsob sklepa chlévy pro dobytek. Při úpravách přišli na staré pohřebiště.

Roky ubíhaly a již svého otce zastával nejmladší syn Zikmund. Stařeček Vincenc Čevela chřadl až v r. 1934 ve stáří 83 let umírá a pochován za velké účasti občanů z Nenkovic a okolí na hřbitově v Želeticích.

Od roku 1927 se na větřáku již jen šrotovalo. Nový mlynář Zikmund Čevela pokračoval v práci svého otce. Přišla léta velké hospodářské krize a pak okupace. V okupaci omezovali i šrotování. Bylo třeba znovu a znovu žádat úřady o povolení a přikládat stavitelem zhotovený plánek mlýna, až po průtazích došel v roce 1940 zákaz provozu větřáku.

Mlynář Zikmund Čevela zemřel v r. 1945 ve stáří 59 let na rakovinu.

V dubnu roku 1945 se stal obytný dům pevnou oporou fašistickým vojákům. Drželi se v něm ještě dva dny po osvobození Nenkovic. Větřák byl v bojích poškozen, ale jen málo. Obytné stavení vyhořelo a bylo v bojích téměř rozbořeno. Pozůstatky zdiva byly odklizeny do r. 1948. Větřák chátral. Byly snahy jej uchovat jako památkovou reservaci, ale bylo by potřeba značného nákladu na řádné zabezpečení - jako výměna nosných trámů, schody atd. Proto byl větřák r. 1948 rozebrán. V té době byla majitelka Marie Čevelová. Pozemek se zahradou u obytného domu byl přidělen k pozemkům nové školy v Nenkovicích, která se začala stavět v r. 1947. Dnes jsou na místě domku jen již základy v zemi a několik ovocných stromů. a keřů.

Dnes už jen staříčkův vnuk Zikmund Čevela ml. vzpomíná jak mnohdy je jako děti tatínek v noci budil, aby šli pomáhat při vyndávání okenic z lopat křídel větřáků, protože se hnala velká bouře, aby větřák nepoškodila.

2. Větrný mlýn beraní

Větrný mlýn Nenkovice

V Nenkovicích byl ještě jeden větřák, stál na Padělkách směrem k Násedlovicím. Měl výhodnou polohu pro větry severní, severozápadní a západní. Majitelem byl Vojtěch Jokl z Nenkovic.

Dne 14. srpna r. 1890 ve 4 hod. odpoledne se smetla nad Nenkovicemi obrovská vichřice, která tento větřák převrátila a zničila. Majitel V. Jokl postavil větřák nový. Koupil v lesích dánských dřevo a dva tesaři ze Sobůlek - bratři Zajícové větřák postavili. Po Jaklově smrti v r. 1902 jeho žena větřák pronajala zedníku Janu Ruprechtovi za Ždánic a později mu větřák i prodala. Tento nový majitel prodal větřák v r. 1913 Antonínu Vyhňakovi, povoláním tkalci a když tento v r. 1920 zemřel vdova po něm dala větřák do nájmu původnímu majiteli J. Ruprechtivi. V r. 1923 přede všemi větřák shořel.



 

Článek s fotografiemi byl převzat ze stránky http://www.vmpohledy.estranky.cz/clanky/zanikle-vetrne-mlyny/nenkovice-ho
publikováno: 24.06.2013  |  
Admin Adminson
Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.     Další informace